Toscana z Zevia byla šlechtična z 14. století, která se stala řeholnicí v řádu svatého Jana Jeruzalémského. Narodila se kolem roku 1280 v Zeviu, provdala se za člena místní šlechty a přestěhovala se do Verony. Po smrti svého manžela v roce 1318 věnovala svůj život službě chudým a poutníkům prostřednictvím charitativní činnosti. Nakonec vstoupila do ženské větve johanitů, žila životem pokory a oddanosti až do své smrti v roce 1343 ve Veroně.
Život a oddanost


Po skončení manželství se Toscana zaměřila na pomoc potřebným ve Veroně. Úzce spolupracovala s johanity v kostele Svatého hrobu a poskytovala pomoc cestovatelům na hlavních poutních trasách. Podle tradice konala zázraky, včetně uzdravování rukou a vzkříšení mužů, což předcházelo jejímu formálnímu vstupu do náboženského řádu v roce 1318. Žila jako pokorná členka komunity a vykonávala skromné úkoly pro službu druhým.
Úmrtí a uctívání


Toscana zemřela ve Veroně pravděpodobně v červenci 1343 nebo 1344. Aby demonstrovala svou pokoru, byla zpočátku pohřbena na veřejném prostranství u vstupu do johanitského zařízení. Její tělo bylo později přeneseno do kostela Svatého hrobu během tradiční ceremonie povýšení. Je uznávána jako svatá v katolické tradici a její svátek se slaví 14. července. Její ostatky jsou v současné době uloženy v červeném mramorovém sarkofágu ve Veroně.
