Tit byl mnich 14. století z Kyjevskopesterské lavry, uctíván jako svatý v pravoslavné církvi. Před vstupem do kláštera žil jako statečný válečník, během kterého utrpěl vážné zranění hlavy mečem. Po zotavení z tohoto zranění vstoupil do kláštera, aby se věnoval duchovnímu životu. Je si připomínán pro svůj asketismus a neustálý boj proti pozemským pokušením, a nakonec byl uznán za svatou postavu v pravoslavné tradici.
Život a asketismus

Historické záznamy popisují Tita jako přísného poustevníka, který intenzivně bojoval proti tělesným tužbám. Byl známý svou hlubokou pokorou a slzami nad svými hříchy. Vědecké vyšetření jeho ostatků v roce 1982 potvrdilo významnou zlomeninu lebky, která odpovídá bojovým zraněním zmíněným v jeho hagiografii. Toto zranění však nezpůsobilo jeho smrt. Je oslavován za překonání duchovních nepřátel svou pevnou vírou.
Uctívání

Relikvie svatého se nacházejí v Dálných jeskyních Kyjevskopesterské lavry. Je připomínán 27. února a 27. ledna v různých pravoslavných tradicích. Je uctíván v Synaxi všech ctihodných otců Kyjevskopesterské lavry a konkrétně v shromáždění svatých otců Dálných jeskyní.
