Theodosius I. byl římský císař vládnoucí od roku 379 až do své smrti v roce 395. Narodil se v Hispánii a díky vedení svého otce povýšil ve vojenské hodnosti, než byl po smrti Valense jmenován vládcem říše. Je posledním panovníkem, který vládl celému Římskému císařství před jeho rozdělením mezi jeho syny Arcadia a Honoria. Jako oddaný křesťan sehrál klíčovou roli při formování náboženské politiky zavedením nikéjského vyznání jako oficiální ortodoxní doktríny.
Císařská vláda


Theodosius zvládl různé vojenské a politické výzvy, včetně dvou občanských válek a jednání s Sásánovskou říší. Ukončil gothskou válku tím, že Gótům umožnil usadit se jako autonomní spojenci na římském území. I když se snažil říši sjednotit, jeho vláda skončila rozdělením moci mezi východní a západní dvory, které přetrvalo i po jeho smrti.
Náboženský vliv

Theodosius byl horlivým zastáncem nikéjského křesťanství a svolal První koncil v Konstantinopoli v roce 381. Toto shromáždění potvrdilo doktrínu o zrození a označilo ariánství za herezi. I když aktivně nezrušil všechny pohanské tradice, nebránil zničení několika klasických chrámů křesťanskými skupinami během jeho vlády.
Uctívání

Je uznáván jako světec v katolické, ortodoxní a orientální tradici a je uctíván 17. ledna. Jeho odkaz zahrnuje podporu období klasické umělecké obnovy a jeho roli obránce křesťanské ortodoxie.
