Theodore Roosevelt (1858–1919) byl 26. prezidentem Spojených států amerických, který úřad zastával v letech 1901 až 1909. Šest měsíců působil jako viceprezident za Williama McKinleyho a po McKinleyho atentátu v roce 1901 se stal prezidentem. Ve 42 letech byl nejmladším člověkem, který tuto funkci kdy zastával. Roosevelt si získal pověst reformátora, přírodovědce, historika a spisovatele a průzkumy mezi historiky a politology ho řadí mezi nejvýznamnější americké prezidenty.
Mládí











Roosevelt se narodil v roce 1858 na Manhattanu do zámožné rodiny. Jako nemocné dítě trpící těžkým astmatem se oddal náročnému tělesnému cvičení, které nazýval „namáhavým životem“. Vzdělával se doma a už od útlého věku se hluboce zajímal o zoologii, se svými bratranci založil přírodovědecké muzeum. Později studoval na Harvardově univerzitě, kterou absolvoval v roce 1880, poté studoval práva na Kolumbijské univerzitě, než se věnoval politice.
Vzestup a prezidentství










Roosevelt vedl reformní křídlo Republikánské strany v zákonodárném sboru státu New York a působil jako náměstek ministra námořnictva. Po rezignaci, aby mohl velet jednotce Rough Riders ve španělsko-americké válce, byl zvolen guvernérem státu New York. Jako prezident prosazoval svou politiku Férového úsilí (Square Deal), včetně protimonopolních kroků, díky nimž získal přezdívku Trust Buster, rozšířil ochranu přírody prostřednictvím národních parků a lesů a zahájil výstavbu Panamského průplavu. Jeho zprostředkování v rusko-japonské válce mu v roce 1906 přineslo Nobelovu cenu míru.
Poslední léta










Po odchodu z úřadu začal kritizovat svého nástupce Williama Howarda Tafta a v roce 1912 neúspěšně kandidoval pod hlavičkou Progresivní strany, zvané Bull Moose (Losí), což rozdělilo hlasy republikánů a pomohlo k vítězství Woodrowa Wilsona. Později vedl výpravu do povodí Amazonky, kde téměř podlehl nemoci. Během první světové války nesouhlasil s Wilsonovou neutralitou a jeho zdraví postupně sláblo až do jeho smrti v roce 1919.
