Teobaldo Roggeri byl ševce a dělník z 12. století, který žil v krajní chudobě a oddanosti. Narodil se do šlechtické rodiny v Ligurii, ale dobrovolně se vzdal svého vysokého společenského postavení, aby žil jako pokorný ševce a nosič. Svůj skromný příjem věnoval pomoci chudým lidem v diecézi Alba a často spal venku před místním kostelem, aby udržel svůj asketický životní styl.
Život a služba
Po osiření se Roggeri přestěhoval do Alba, kde se vyučil ševcem. Žil v čistotě a pracoval jako nosič, přepravoval obilí, aby se uživil. Byl známý svou štědrostí, proslul tím, že dal pytel pšenice potřebným, což vedlo k legendě, že chybějící mouku nahradil pískem, ale když pytel dorazil, zázračně obsahoval mouku.
Uctívání
Po jeho smrti v roce 1150 se jeho neoznačený hrob stal místem poutí. Jeho ostatky byly znovu objeveny v roce 1429 biskupem z Alba, což doprovázela legenda o samovolném zvonění kostelních zvonů. V roce 1841 ho papež Řehoř XVI. blahořečil poté, co uznal dlouhodobou lidovou úctu k jeho památce. Jeho relikvie jsou v současné době uloženy v katedrále v Alba.