factograf
CS
Přihlásit se

interpunkční znaménko označující konec věty

Tečka

  • 1 min čtení
  • V 91 jazycích
  • 3 obrázky
  • Původní článek Factografu
Tečka

Tečka je interpunkční znaménko, v severoamerické angličtině označované jako period, které se nejčastěji používá k označení konce oznamovací věty. Používá se také za mnoha zkratkami, k označení vynechaných slov v řadě a v některých oblastech jako desetinný oddělovač. Protože je nejčastějším interpunkčním znaménkem v textech, hraje ústřední roli v tom, jak je psaný jazyk uspořádán.

Antické počátky

Rukopis Nového zákona s vysoko umístěnými tečkami sloužícími jako konec věty
Rukopis Nového zákona s vysoko umístěnými tečkami sloužícími jako konec věty

Znaménko sahá až k soustavě teček, kterou ve 3. století př. n. l. v Alexandrii zavedl učenec Aristofanés z Byzantia. Různé polohy teček označovaly přestávky různé délky uvnitř myšlenkového celku. Postupem času písaři ponechali převážně koncovou tečku a od 9. století se psala nízko při základní čáře, což se stalo všeobecným zvyklostem poté, co se tisk rozšířil do západní Evropy.

Terminologie a současné užití

ˈarat nettib napsaný v amharském nápisu připomínajícím výzvu Jana IV. k boji
ˈarat nettib napsaný v amharském nápisu připomínajícím výzvu Jana IV. k boji

Britští a američtí autoři dlouho používají názvy full stop a period, mezi tiskaři je rozšířený také název full point. Příručky se liší v tom, jak zacházet se zkratkami a iniciálovými zkratkami, a praxe vynechávat tečky u akronymů je stále běžnější. V britské angličtině se tečka používá také v označení časů během dne, zatímco americká a kanadská angličtina obvykle dávají přednost dvojtečce.

V 91 jazycích

Редакція Factograf · Publikováno 14. října 2026 · Částečně podle Wikipedie, CC BY-SA 4.0 · Zdrojový článek