Tarnov je město v jihovýchodním Polsku, ležící v Malopolském vojvodství, s přibližně 106 000 obyvateli a metropolitní oblastí o rozloze zhruba 269 000 obyvatel. Je významným železničním uzlem na strategickém spojení východ–západ z Lvova do Krakova. Město je známé svou tradiční architekturou, včetně zachovalého Starého města se domy a měšťanskými domy ze 16. století a hradbami, a je nejteplejším městem v Polsku podle dlouhodobého průměrného ročního teplotního průměru.
Raná historie












Slovanské hradiště vzniklo na hoře svatého Martina v polovině 9. století a později vznikla nová osada na řece Biała. Město je poprvé doloženo na počátku 14. století a v roce 1330 získalo magdeburské právo. Za vlády rodu Tarnowských vzkvétalo během polského zlatého věku, kdy mělo školu, synagogu, kalvínský modlitebnu a několik cechů. Jeho rozvoj zpomalil po roce 1588, kdy město několikrát změnilo majitele mezi různými rody.
Rakouské a pozdější období












Po prvním dělení Polska v roce 1772 se Tarnov stal součástí rakouské Haliče a sídlem okresu i římskokatolické diecéze. Železniční spojení s Krakovem v roce 1852 podnítilo růst města v pozdějším 19. století. Město také dalo jméno generálovi Józefu Bemovi, který se zde narodil v roce 1794, a v roce 1940 patřila jeho populace mezi polské vězně deportované do Osvětimi během německé akce AB, zatímco židovská komunita byla za okupace pronásledována.
