Svatý Odilo z Cluny byl benediktinský opat, který přibližně 54 let vedl klášter v Cluny na konci 10. a na počátku 11. století. Narodil se v Auvergne a proslavil se vedením jedné z nejdůležitějších klášterních institucí v západní Evropě. Pro svou mírnou povahu upřednostňoval laskavost před přísností při správě svých mnichů. Kromě klášterní reformy byl klíčovou postavou při podpoře Božího míru s cílem omezit vojenské konflikty a zavedl tradici Památky zesnulých k uctění zesnulých.
Život a působení

Odilo pocházel ze šlechtické rodiny v Auvergne a vstoupil do klášteru v Cluny v roce 991. Jeho působení jako opata bylo poznamenáno významnou expanzí a posílením klášterní nezávislosti na místních biskupech díky podpoře papeže. Byl znám svou velkou charitou, dokonce roztavil svěcené předměty, aby poskytl pomoc během těžkého hladomoru v roce 1006. Jeho diplomatický vliv se rozšiřoval až k císařskému dvoru, kde se zasadil o zmírnění trestu pro rebely za vlády Jindřicha II.
Náboženský odkaz

Odilo významně ovlivnil západní liturgickou praxi zavedením Památky zesnulých jako každoroční připomínky zesnulých. Podporoval také hlubokou úctu k Panně Marii a povzbuzoval osobní zasvěcení jí mezi věřícími. Jeho závazek k míru se projevil podporou Božího míru, hnutí zaměřené na dočasné přerušení nepřátelství z náboženských důvodů, čímž se snížilo násilí v regionu.
Uctívání
Odilo je uznáván za svatého a je uctíván v katolické, anglikánské a pravoslavné tradici. Jeho svátky se slaví 2. ledna, 11. května a 31. prosince. Je pohřben v priorátu Souvigny, kde je jeho památka uchovávána prostřednictvím liturgických tradic, které pomohl zavést.
