Susumu Kitagawa (narozen 4. července 1951) je japonský chemik, který se zabývá koordinační chemií, zejména organicko-anorganickými hybridními sloučeninami a porézními koordinačními polymery, především kovově organickými strukturami (MOF). Je emeritním profesorem na Institutu integrované vědy o buňkách a materiálech (iCeMS) Kjótské univerzity, který spoluzaložil v roce 2007. V roce 2025 obdržel Nobelovu cenu za chemii společně s Richardem Robsonem a Omarem M. Yaghim za práci na molekulárních stavebních kamenech kovově organických struktur.
Kariéra a funkce


Kitagawa získal doktorát z chemie uhlovodíků na Kjótské univerzitě v roce 1979, kde rovněž absolvoval bakalářské studium. Poté působil jako pedagog na Univerzitě Kindai a v roce 1992 se stal profesorem anorganické chemie na Metropolitní univerzitě v Tokiu. Na Kjótskou univerzitu se vrátil v roce 1998. V letech 2013 až 2023 řídil iCeMS a v roce 2024 byl jmenován výkonným viceprezidentem pro podporu výzkumu na této univerzitě. V letech 2011 až 2023 byl také členem Vědecké rady Japonska.
Výzkumný přínos


Navazuje na dřívější objevy Makota Fujity a Omara M. Yaghiho, Kitagawa v roce 1997 ukázal, že struktury koordinačních polymerů mohou adsorbovat plyny, což bylo důležité pro vývoj funkčních porézních materiálů. Jeho pozdější přehledové práce se zabývaly funkčními porézními koordinačními polymery a takzvanými měkkými porézními krystaly, jejichž struktura se může výrazně měnit při chemickém nebo fyzikálním podnětu.
