Štěpán z Cunea byl františkánský kněz a misionář z 14. století, narozený v Cuneu. Jako mistr teologie vyučoval na univerzitě v Pavii a působil jako lektor v Bologni, než se věnoval misijní činnosti. Nejlépe je znám svými snahami o kázání ve Svaté zemi, což nakonec vedlo k jeho smrti. Svatořečen byl papežem Pavlem VI. v roce 1970.
Život a poslání
Po vstupu do františkánského řádu v provincii Janov se Štěpán věnoval pokročilému studiu teologie. Po svém akademickém působení v Itálii se zaměřil na pastorační práci na Korsice. V roce 1391 se připojil k dalším bratřím, včetně Mikuláše Taveliće, v pokusu kázat muslimům v Jeruzalémě. Tato mise byla vzhledem k politickému a náboženskému napětí té doby mimořádně nebezpečná.
Mučednictví a uctívání
Při žádosti o povolení kázání na Skalním kopuli se Štěpán a jeho společníci setkali s veřejným rozhořčením. Byli zatčeni, uvězněni a odsouzeni k smrti. Dne 14. listopadu 1391 byl popraven stětím nedaleko Jaffské brány. Blahořečen byl v roce 1889 a později svatořečen v roce 1970. Katolická církev si jej a jeho společníky připomíná 14. listopadu.