Solus byl osmýsedmdesátý mnich a misionář působící v Německu. Pocházel z jižní Anglie a v roce 744 vstoupil do kláštera ve Fuldě, kde ho svatý Bonifác vysvětil na kněze. Nakonec založil poustovnu a malou oratoř poblíž římského lomu v Solnhofenu ve Švábsku. Pro svou svatost obdržel od Karla Velikého dar země, který následně věnoval fuldskému opatství. Zemřel kolem roku 794 a je uctíván jako světec v katolické tradici.
Život a poslání
Po usazení se ve Švábsku působil Solus jako misionář ze své poustevny. Jeho pověst svatosti byla taková, že během cesty regionem mu Karel Veliký udělil půdu na podporu jeho poustevny. Toto území bylo později darováno fuldskému opatství. Byl pohřben u severní stěny kostela, který postavil na svém místě v Solnhofenu.
Uctívání a odkaz
V roce 833 Gundram přenesl ostatky svatého do severní uličky baziliky, což vedlo k jeho svatořečení. Životopis napsaný Ermanrichem z Ellwangenu v 9. století poskytl podrobnosti o jeho životě. Dnes je patronem těžkých pracovníků v diecézi Eichstätt a dává své jméno místnímu katolickému kostelu.