Sofronie byla náboženská žena a samotářka z Tarentu, pocházející z 4. století. Inspirována svatou Pelagií, opustila rodný domov a vybrala se na pouť za pokáním a samotou. Usadila se na největším z Cheradských ostrovů, kde žila v jednoduchém přístřešku z větví a klád. Je uctívána jako svatá a mučednice v katolické tradici.
Život a asketismus
Během svého života na ostrově se Sofronie věnovala božské meditaci a půstu. Z legend vyplývá, že komunikovala s anděly a zaznamenávala své vzpomínky vrytím do stromů. Její asketický život zaznamenali raní autoři jako Ambrogio Merodio a Sofronio Eusebio Girolamo a její podoba se zachovala ve starobylých freskách v Mandurii a Trevi.
Úmrtí a uctívání
Po její smrti v roce 309 místní tradice tvrdí, že ptáci pokryli její tělo listím a květinami. Rybáři objevili její ostatky díky vůni květů a přenesli je do Tarentu, kde ji pohřbili. Je připomínána v liturgii 10. května.