Schutzstaffel (SS) byla hlavní polovojenská organizace pod vedením Adolfa Hitlera a nacistické strany, nejprve v nacistickém Německu a později v celé okupované Evropě během druhé světové války. Vznikla v roce 1925 jako malá stráž pro stranické akce a za Heinricha Himmlera vyrostla v jednu z nejmocnějších organizací režimu. Až do pádu nacistického Německa v roce 1945 byla předním orgánem bezpečnosti, masového dohledu a státního teroru. SS byla organizací, která nejvíce odpovídala za genocidu odhadem šesti milionů Židů během holokaustu.
Vznik a růst












SS vznikla z dobrovolnické stráže nazvané Saal-Schutz, která od roku 1923 zajišťovala ochranu nacistických shromáždění v Mnichově. Hitler později vytvořil samostatnou osobní gardu, která byla několikrát přejmenována, než se v roce 1925 stala Schutzstaffel. Zpočátku byla malým oddílem uvnitř Sturmabteilung (SA), měla však potíže získávat členy, zatímco SA se rychle rozrůstala. Za Himmlera, který se v roce 1929 stal Reichsführerem-SS, organizace rozšířila své členstvo, reorganizovala své úřady a osamostatnila se vůči SA, přičemž její loajalita patřila přímo Hitlerovi.
Struktura a zločiny












SS měla dvě hlavní složky: Allgemeine SS, která prosazovala rasovou politiku a běžnou policejní činnost, a Waffen-SS, její bojové jednotky. Třetí složku, SS-Totenkopfverbände, řídila koncentrační a vyhlazovací tábory. Pod její kontrolu spadalo také gestapo a Sicherheitsdienst. Příslušníci všech složek se během druhé světové války dopouštěli válečných zločinů a zločinů proti lidskosti a SS zneužívala vězně koncentračních táborů jako otrockou pracovní sílu. Po válce Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku označil SS za zločineckou organizaci.
