Sandro Pertini (1896–1990) byl italský novinář, socialistický politik, partyzán a státník. Za druhé světové války se zapojil do antifašistického a odbojového hnutí, později působil v Ústavodárném shromáždění a jako předseda Poslanecké sněmovny. V roce 1978 byl zvolen prezidentem Italské republiky a široce si ho vážili za to, že obnovil důvěru veřejnosti v italské instituce. V roce 1985 odstoupil a stal se doživotním senátorem.
Mládí a opozice



Narodil se v Stelle v Ligurii v zámožné rodině vlastníků půdy. Práva studoval na Univerzitě v Janově a politologii ve Florencii. Po první světové válce vstoupil do Sjednocené socialistické strany. Poté, co fašisté v roce 1924 zavraždili socialistického vůdce Giacoma Matteottiho, se začal ještě výrazněji stavět proti režimu. Opakovaně byl napadán fašistickými oddíly a v roce 1935 byl poslán na ostrov Ventotene, kde zůstal až do roku 1943.
Odboj a poválečná kariéra


Po Mussoliniho zatčení se Pertini zapojil do odboje proti nacistickým okupantům a Italské sociální republice. Významně se podílel na povstání v Miláně v dubnu 1945. Poté, co byla v roce 1946 zrušena monarchie, byl zvolen do Ústavodárného shromáždění, které vypracovalo republikánskou ústavu. Později se stal přední osobností Socialistické strany a v roce 1968 byl zvolen předsedou Poslanecké sněmovny.
Prezidentství


Pertini byl v roce 1978 zvolen prezidentem Italské republiky ve věku 81 let. Veřejně vystupoval proti politickému terorismu, organizovanému zločinu, jihoafrickému apartheidu a několika diktaturám. Připomíná se také jeho blízké přátelství s papežem Janem Pavlem II. a jeho nadšení z italského vítězství na mistrovství světa ve fotbale v roce 1982. Úřad opustil v roce 1985 a zemřel v únoru 1990.
