Roman Dmowski (1864–1939) byl polský politik, státník a spoluzakladatel hnutí Národní demokracie, zvaného endecja, které působilo v meziválečném období. Kromě krátkého působení ve funkci ministra zahraničních věcí v roce 1923 nikdy nezastával významnou politickou moc, přesto byl jedním z nejvlivnějších polských ideologů své doby. Prosazoval homogenní, polskojazyčný a římskokatolický národ a byl hlavním ideovým odpůrcem Józefa Piłsudského. Jeho nacionalistické názory a antisemitismus z něj činí vysoce polarizační postavu, je však široce považován za ústřední osobnost dějin polského nacionalismu.
Raný život a politika









Dmowski se narodil v roce 1864 nedaleko Varšavy, tehdy součásti Ruského impéria. Studoval na Varšavské univerzitě a angažoval se ve studentských organizacích, které se stavěly proti socialismu. V roce 1893 spoluzaložil Národní ligu a prosazoval jednotnou polskou národní identitu, odmítal regionální loajality a vylučoval menšiny, jako byli Židé. V roce 1897 pomohl založit Stranu národní demokracie, která fungovala jako politická strana, zájmová skupina i konspirativní organizace. Jeho kniha Myšlenky moderního Poláka z roku 1903 je považována za jeden z prvních nacionalistických manifestů v evropských dějinách.
Role v obnovení samostatnosti








Během první světové války žil Dmowski v Paříži, kde jako přední mluvčí polských snah prostřednictvím Polského národního výboru. Zastupoval polské zájmy mezi spojenci a sehrál důležitou roli při obnovení samostatného Polska po válce. Jeho názory na hranice a národnostní složení byly předloženy na pařížské mírové konferenci a jeho odkaz zůstává sporný, neboť je jednak odsuzován jako antisemita a xenofob, jednak oslavován jako otec polského nacionalismu.
