Rodolfo z Gubbia byl benediktinský mnich, poustevník a biskup z 11. století. Narodil se do šlechtické rodiny v Camporeggianu a společně se svým bratrem Pierrem se rozhodl pro život v klášteře Fonte Avellana pod vedením Pierra Damiana. Proslul svou hlubokou zbožností a teologickými znalostmi a v roce 1059 byl ve věku dvaceti pěti let jmenován biskupem v Gubbiu. V katolické tradici je uznáván jako svatý pro svou příkladnou dobročinnost a oddanost modlitbě.
Život a služba

Po zřeknutí se světských ambicí vstoupil Rodolfo do kamaldolského řádu. Jeho bratr Pierre projevoval během svého působení v klášteře extrémní pokání, což si vysloužilo obdiv jejich učitele Pierra Damiana. Po římském koncilu v roce 1059 přešel Rodolfo z klášterního života do své biskupské služby. Jeho působení v Gubbiu se vyznačovalo nezištnou službou a hlubokým závazkem ke studiu Bible.
Uctívání
Mladý biskup zemřel v Gubbiu v roce 1064. Jeho život později chválil Pierre Damien v dopise papeži Alexandru II., který zdůrazňoval Rodolfovu dobročinnost a modlitebnost. Jeho původní hrob v katedrále v Gubbiu byl ztracen během rekonstrukce v roce 1670, přesto je uctíván svátkem 26. června.
