J. Robert Oppenheimer byl americký teoretický fyzik, který v době druhé světové války řídil Los Alamoskou laboratoř v rámci projektu Manhattan. Často označovaný jako „otec atomové bomby“ dohlížel na vývoj prvních jaderných zbraní. Narodil se v New Yorku, přispěl ke kvantové mechanice, jaderné fyzice a astrofyzice a později vedl Institut pro pokročilá studia v Princetonu. Jeho kariéra skončila kontroverzí poté, co bezpečnostní slyšení v roce 1954 odebralo jeho oprávnění, což bylo rozhodnutí zrušeno v roce 2022.
Mládí a vzdělání





Oppenheimer se narodil v roce 1904 v New Yorku do nenáboženské židovské rodiny značného majetku, jeho otec byl úspěšným dovozcem textilu. Studoval chemii na Harvardské univerzitě, kterou po třech letech ukončil v roce 1925. Poté se vzdělával v Evropě, v roce 1927 získal doktorát z fyziky na univerzitě v Göttingenu pod vedením Maxe Borna. Později nastoupil na fyzikální katedru Kalifornské univerzity v Berkeley, kde se v roce 1936 stal řádným profesorem.
Vědecký přínos





Oppenheimer přispěl ke kvantové mechanice a jaderné fyzice, mimo jiné Born-Oppenheimerovou aproximací pro molekulární vlnové funkce a prací o pozitronech, kvantové elektrodynamice a kvantové teorii pole. Se svými studenty rozvinul astrofyziku, včetně teorií sprch kosmického záření a neutronových hvězd a černých děr.
Projekt Manhattan a pozdější kariéra





V roce 1943 byl Oppenheimer jmenován ředitelem Los Alamoské laboratoře v Novém Mexiku, kde byly vyvinuty první jaderné zbraně. V červenci 1945 byl svědkem zkoušky Trinity. Po válce řídil Institut pro pokročilá studia a radil Komisi pro atomovou energii, prosazoval mezinárodní kontrolu jaderných zbraní a z etických důvodů byl proti vodíkové bombě. Během druhé rudé paniky vedly jeho minulé vazby v roce 1954 k odebrání bezpečnostního oprávnění. V roce 1963 obdržel cenu Enrica Fermiho.
