Renaud z Montaubanu byl legendární rytíř a křesťanský světec, který žil v 8. a 9. století. Proslavil se především díky středověké francouzské epice Čtyři synové Aymona, kde je zobrazen jako hrdina karolínské doby. Podle rytířských románů byl voják a bratr tří dalších rytířů, kteří bojovali proti Karlovi Velikému. Později ve svém životě se proměnil z válečníka v mnicha a architekta a nakonec se stal předmětem náboženské úcty v Německu.
Rytířské legendy
V epické literatuře je Renaud oslavován jako statečný rytíř, který vlastnil kouzelného koně Bayarda a meč Froberge. Jeho příběhy se často točí kolem konfliktů s Karlovým dvorem, což vedlo k jeho vyhnanství a účasti na křížových výpravách. Tyto příběhy, které jsou součástí cyklu Renaud z Montaubanu, inspirovaly mnoho adaptací po celé Evropě, včetně italských renesančních epik a různých prozaických románů.
Život a smrt
Po svých vojenských dobrodružstvích se Renaud přestěhoval do Kolína nad Rýnem, kde pracoval jako stavitel svatyně zasvěcené svatému Petrovi. Jeho život skončil, když ho zabili dělníci, kteří proti němu chovali zášť. Podle legendy bylo jeho tělo zázračně zachováno a převezeno na voze do Dortmundu, kde byl uctíván jako patron.