Radbertus z Corbie byl karolínský teolog a benediktýnský opat kláštera Corbie, žil přibližně v letech 785 až 865. Vychován byl v klášteru v Soissons, později vstoupil do kláštera v Corbie, kde několik let působil jako opat. Proslavil se především svým vlivným spisem o Eucharistii, ve kterém argumentoval pro skutečnou přítomnost Krista ve svátosti. Toto dílo pomohlo utvrdit autoritativní katolickou víru ohledně transubstanciace. Je uctíván jako svatý a připomínán je 26. dubna.
Život a dílo
Po vychování v klášterním prostředí vstoupil Radbertus do služeb mnichů v Corbie. Zastával úřad opata, který později abdikoval, aby se věnoval studiu v dobrovolném exilu v Saint-Riquier. Jeho teologické spisy, včetně životopisů svých učitelů Adalarda a Waly, prokazovaly jedinečný humanistický styl pro svou dobu. Nakonec se vrátil do Corbie, kde žil až do své smrti v roce 865.
Teologické dědictví
Jeho hlavním přínosem teologii byl spis De Corpore et Sanguine Domini (O těle a krvi Páně). Tím, že tvrdil, že chléb a víno se skutečně mění v tělo a krev Krista, vyvolal karolínskou eucharistickou kontroverzi. Zatímco někteří současníci, jako například Ratramnus, nabízeli metaforické interpretace, názory vyjádřené Radbertem se nakonec staly standardní doktrínou v katolické víře.
Uctívání
Radbertus byl svatořečen papežem Řehořem VII. v roce 1073. Po zprávách o zázracích byly jeho ostatky přeneseny z kostela sv. Jana do kostela sv. Petra v Corbie. Je uctíván v katolické, anglikánské a ortodoxní tradici, a jeho svátek se slaví 26. dubna.