QR kód je dvourozměrný maticový čárový kód, který v roce 1994 vynalezl Masahiro Hara z japonské společnosti Denso Wave, původně za účelem označování automobilových dílů. Jeho čtvercová mřížka černých a bílých modulů s lokalizačními značkami v rozích mohou číst kamery a dekódovat jej pomocí Reedovy-Solomonovy korekce chyb. Na rozdíl od tradičního čárového kódu, který obsahuje jen krátký identifikátor, může QR kód uchovávat lokalizační údaje, identifikátory i webové adresy, a dnes se používá daleko za hranicemi automobilového průmyslu, například k platbám, jízdenkám, jídelním lístkům a marketingu.
Vznik a konstrukce





Systém vznikl v oddělení automobilových produktů společnosti Denso Wave a jeho raný návrh čerpal z černých a bílých kamenů hry go. Lokalizační značky mají vzor střídajících se černých a bílých ploch, zvolený proto, že se na tištěných materiálech vyskytoval jen zřídka. Cílem bylo nahradit několik jednotlivě snímaných čárových kódů na krabicích s autodíly jediným štítkem, který sloučí tatáž data, včetně znaků kandži, kana a alfanumerických znaků.
Použití během pandemie





Po začátku pandemie covidu-19 se QR kódy staly bezkontaktním způsobem sdílení informací. Restaurace umísťovaly kódy na stoly, aby otevřely digitální jídelní lístky, a některé země je využívaly ke sledování kontaktů a k očkovacím certifikátům. Tento posun zároveň vyvolal otázky ohledně digitálního přístupu, neboť používání QR kódů předpokládá přístup k chytrým telefonům, připojení k internetu a digitální gramotnost, což některým uživatelům chybí.
