Procopius z Decapolis byl byzantský mnich a křesťanský asketa, který žil na konci osmého a na počátku devátého století. Žil v klášteře v Konstantinopoli a byl blízkým společníkem a žákem Basilida Vyznavače. Během období ikonoklastie za vlády císaře Lva V. Procopius utrpěl značné fyzické mučení a věznění spolu se svým společníkem. Zůstal ve vězení až do smrti císaře, po níž žil přibližně deset let, než zemřel.
Život a utrpení

Mnich pocházel pravděpodobně z oblasti Decapolis, což vysvětluje jeho přídavné jméno. Jeho život se vyznačoval neústupností během ikonoklastických pronásledování. Spolu s Basilem vytrpěl vážné útrapy a věznění při odporu proti císařským dekretům. Po smrti císaře byl propuštěn a žil tichým životem po dobu deseti let, než zemřel přirozenou smrtí.
Uctívání a vzpomínka
Je uctíván jako svatý v katolické i pravoslavné tradici. Historické záznamy, jako je Menologion Basila II., zahrnují jeho a Basila jako vyznavače. Konstantinopolský Synaxarion si ho připomíná 27. února a liturgické služby věnované jemu zahrnují hymny a kanon připisovaný Theofanu.
