Pratur (Bos primigenius) je vyhynulý druh divokého skotu, který je považován za předka dnešního domácího skotu. Býci dosahovali výšky v kohoutku až 1,8 m a měli dlouhé a široké rohy, což z praturů činilo jednoho z největších býložravců holocénu. Jeho areál kdysi sahal od západní Evropy a severní Afriky až po východní Asii, postupem času ale došlo k jeho zmenšení v důsledku ztráty stanovišť a lovu. Poslední potvrzený jedinec uhynul v Polsku roku 1627.
Domestikace a člověk








Člověk a prakur spolu žili velmi dlouho, zvíře se objevuje na paleolitických jeskynních malbách, neolitických petroglyfech, starověkých egyptských reliéfech i bronzových figurkách. Mělo také symbolický význam v náboženstvích starověkého Předního východu, kde představovalo sílu a moc. Dvě oddělené domestikace během neolitické revoluce daly vznik domácímu skotu taurinu v úrodném půlměsíci a zebu z indického poddruhu. Některá moderní plemena si dodnes zachovávají rysy připomínající praturi, například tmavé zbarvení a úhoří pruh podél hřbetu.
Vývoj a poddruhy







Pratur se vyvinul v pleistocénu a jeho původ není jasný, badatelé navrhují buď africký, nebo asijský počátek. Nejstarší dobře datovaný fosilní nález z Tuniska je asi 0,78 milionu let starý. Tradičně se rozlišovaly tři poddruhy: euroasijský, indický a severoafrický pratur. Genetické studie naznačují také samostatnou východoasijskou populaci a na některých středomořských ostrovech se vyvinuly zakrslé formy, když se změnila hladina moří.
