Poppo ze Stavelotu byl benediktinský opat 11. století, který po duchovní konverzi přešel od života šlechtice a rytíře k mnišství. Narodil se kolem roku 978 v Deinze a patřil mezi první zdokumentované flanderské poutníky, kteří cestovali do Svaté země. Po svém náboženském povolání působil v několika významných klášterech a nakonec byl císařem Jindřichem II. jmenován představeným opatství Stavelot a Malmedy. Je uctíván jako svatý v katolické tradici.
Život a kariéra

Po období života rytíře a pouti do Říma a Svaté země vstoupil Poppo v roce 1005 do kláštera sv. Thierryho. Následně působil jako prior na několika místech, včetně Arras a Vasloges. Jeho vliv výrazně vzrostl za vlády císaře Konráda II., kdy spravoval řadu císařských klášterů. Navzdory svému vysokému postavení praktikoval přísný asketismus a věnoval se méně politice či literatuře. Zemřel v roce 1048 v Marchiennes.
Uctívání
Svatý je připomínán v liturgickém kalendáři 25. ledna. Jeho život byl zaznamenán ve Vita Popponis, biografii sepsané mnichem Onulfem a opatem Everhelmem krátce po jeho smrti. Je pohřben v opatství Stavelot.
