Pius X., rodným jménem Giuseppe Melchiorre Sarto, byl hlavou katolické církve od roku 1903 až do své smrti v roce 1914. Pocházel z chudé rodiny v Rakousko-Uhersku a postupně se vypracoval na kněze, biskupa a nakonec papeže. Jeho pontifikát se vyznačoval důrazným odporem vůči modernismu a závazkem k tomistické scholastické teologii. Je známý pro podporu liturgických reforem, jako je podpora aktivní účasti věřících a snížení věku pro přijímání První svaté přijímání.
Život a působení
Před zvolením papežem působil Sarto jako kněz a později jako biskup v Mantově. Proslul svou oddaností chudým, zejména poskytl útočiště v Apoštolském paláci obětem zemětřesení v Messině v roce 1908. Během své kariéry udržoval životní styl osobní skromnosti a odmítal zvláštní výhody pro své příbuzné. Inicioval také základní práci na prvním komplexním Zákone kanonickém.
Uctívání a odkaz
Po jeho smrti se jeho pověst svatosti projevila ve významné úctě. Byl blahořečen v roce 1951 a později svatořečen v roce 1954. Jeho liturgické příspěvky, včetně důrazu na časté svaté přijímání, zanechaly trvalý dopad na katolickou praxi. Jeho rodiště bylo nakonec přejmenováno na Riese Pio X na počest jeho památky a v bazilice svatého Petra se nachází jeho socha.