Pietro Gambacorta byl italský kněz a mnich z 14. století, narozený v Republice Pise. Po duchovní proměně ve věku 22 let se věnoval životu v chudobě a asketismu. Nakonec se stal spoluzakladatelem Kongregace chudých poustevníků svatého Jeronyma, řádu, který založil v Římě s Nicola da Forca Palena. Po životě jako poustevník v Umbrii získala jeho náboženská komunita oficiální papežské uznání, což znamenalo jeho významný přínos katolické mnišské tradici.
Život a dílo

Po rozhodnutí žít jako žebrák se Gambacorta usadil na Monte Cessano v provincii Umbrie. V té době patřil ke Třetímu řádu svatého Františka. Proslul tím, že ovlivnil skupinu dvanácti zlodějů, aby se pokání a připojili se k jeho asketickému způsobu života. Tato skupina pomohla vytvořit základ jeho nové kongregace, která byla později formálně schválena několika papeži, včetně Martina V. a Evžena IV.
Uctívání
Náboženský řád, který pomohl založit, byl aktivní po staletí, než byl v roce 1933 zrušen. Gambacorta je uznáván jako blahoslavený v katolické církvi, byl blahořečen papežem Inocencem XII. v roce 1693. Je připomínán 17. června, v den jeho smrti v Benátkách, a jeho ostatky jsou uchovávány v kostele svatého Jeronyma.
