Pharnacius byl římský voják a raný křesťanský světec, který žil za vlády císaře Maximiana. Byl jedním ze sedmi bratrů, včetně Orencia, Eroa, Firmose, Firmina, Cyriaka a Longina, kteří všichni sloužili v císařské armádě. Po vítězství svého bratra Orencia nad skýtským vůdcem se bratři odmítli účastnit pohanských obětí a vyznávali svou oddanost Ježíši Kristu. Tento odpor vedl k jejich vyhnanství a následné smrti během cesty na Kavkaz.
Život a smrt
Poté, co se bratři odmítli klanět se pohanským bohům, nařídil císař, aby byli posláni na Kavkaz. Během nucené cesty zemřeli postupně jeden po druhém. Pharnacius zemřel 3. července v Cordyle. Jeho smrt byla součástí série mučeníckých útrap, které postihly jeho bratry, kteří zahynuli na různých místech podél pobřeží Černého moře a na lodi během bouře.
Uctívání
Jako pre-kongregační světec je Pharnacius připomínán v tradicích křesťanství před rozdělením. Je vzpomínán spolu se svými šesti bratry jako skupina mučedníků, kteří zůstali neochvějní ve své víře navzdory císařským hrozbám a slibu bohatství. Jejich společná oběť je uznávána v liturgické historii rané církve.