Roque José Florêncio, známý jako Pata Seca, byl brazilský bývalý otrok a supercentenář. Narodil se přibližně roku 1827 v Sorocabě v provincii São Paulo a zemřel roku 1958 v Santa Eudóxii. Proslavil se tím, že údajně žil 130 let a zplodil více než 250 dětí. Protože jeho věk i velikost rodiny se opírají o tvrzení, která se těžko ověřují, je jeho příběh často uváděn s opatrností.
Život v otroctví
Roku 1849 koupil Pata Secu statkář Francisco da Cunha Bueno, majitel statku Santa Eudóxia. Kvůli své neobvyklé výšce přibližně 2,18 metru a silné postavě byl určen k chovu, jehož úkolem bylo zplodit potomky, kteří by mohli zajistit otrockou pracovní sílu. Na rozdíl od většiny otroků bydlel v hlavním domě, nikoli v otrokářských obydlích, a dostal k dispozici dopravní zvířata a každodenní poštovní pochůzky na vzdálenost zhruba 30 kilometrů, což mu poskytovalo jistou míru pohyblivosti.
Svoboda a rodina
Po zrušení otroctví v Brazílii Lei Áureou roku 1888 dostal od svého bývalého pána 20 alqueires půdy a založil Sítio Pata Seca. Oženil se s Palmirou, s níž měl devět dětí. Potýkal se s udržením pozemku, část z něj přišla nazmar, protože neměl peníze na jeho oplocení, a rodinu živil samozásobitelským hospodařením a prodejem domácího nářadí v okolí. Předpokládá se, že jeho potomci tvoří velkou část obyvatel okresu Santa Eudóxia a rozšířili se po celé Brazílii.
Odkaz
Pata Seca zemřel 17. února 1958, podle úmrtního listu ve věku 130 let, jako příčiny smrti byly uvedeny srdeční selhání, myokarditida, skleróza a senilita. Tři měsíce před smrtí se zúčastnil pamětního průvodu v São Carlos a byl poctěn jako nejstarší muž města. Jeho život je připomínán jako význačný případ dlouhověkosti a životů utvářených otrokářským systémem ve vnitrozemí státu São Paulo.
