Parteniusz se narodil v Irkutsku v roce 1881. Byl oddaný teolog, studoval v Kyjevě a Berlíně a poté působil jako učitel, než se vypracoval na biskupa. Sloužil jako zástupce biskupa ananijského v oděské diecézi a stal se významným vůdcem konzervativního duchovenstva v Danilovově klášteře. Během období intenzivních náboženských represí zůstal neústupným odpůrcem církevního schizmatu a pokračoval ve vedení tajných bohoslužeb, což nakonec vedlo k jeho opakovanému zatčení a popravě v roce 1937.
Církevní kariéra

Po tonsuraci do mnišského stavu působil Parteniusz v různých učitelských funkcích. Byl vysvěcen na biskupa v roce 1921 a sloužil v oděské diecézi. Spolu se svým blízkým přítelem pracoval na zachování autority patriarchální církve na Ukrajině založením tajných společenství věřících. Později, když žil v Danilovově klášteře v Moskvě, vedl mnišské bratrstvo a podporoval patriarchálního lokum tenens.
Pronásledování a smrt
Kvůli svému odporu k některým církevním reformám a pokračujícímu konání nelegálních náboženských obřadů byl Parteniusz několikrát zatčen a odsouzen k exilu v Kazachstánu a regionu Komi. Jeho poslední zatčení proběhlo v roce 1937 v Archangelsku. Po obvinění z organizování protirevolučních shromáždění byl sovětským tribunálem odsouzen k smrti a popraven v listopadu téhož roku.
Uctívání
Ruská pravoslavná církev ho uznala za svatého v roce 2005, kdy byl zařazen do Sboru nových mučedníků a vyznavačů Ruska 20. století. Jeho památka se připomíná 9. listopadu. Jeho sestra Antonina byla také kanonizována jako mučednice v roce 2007.
