Paolo Manna byl italský katolický kněz a misionář, který zasvětil svůj život podpoře celosvětové evangelizace. Narodil se v Avellinu v roce 1872 a rozsáhle působil v Barmě. Zastával funkci generálního představeného Papežského institutu pro zahraniční mise (PIME). Nejlépe je známý založením Papežské misijní unie a vytvořením různých publikací a hnutí na podporu misijního zápalu. Během své kariéry se zasadil o misijní práci a zároveň se stavěl proti kulturnímu imperialismu, čímž ovlivnil pozdější vývoj církve v oblasti misí.
Život a dílo
Po studiích v Římě a Miláně byl vysvěcen v roce 1894. Do Barmy cestoval v roce 1895, kde pracoval mnoho let, a to i přes zdravotní problémy způsobené tuberkulózou. Jako spisovatel a vůdce založil několik časopisů, včetně Propaganda Missionaria, aby zapojil veřejnost do misijních aktivit. Založil také Italia Missionaria pro vzdělávání mladistvých a vytvořil institut v Ducentě pro podporu nových povolání.
Uctívání
Mannova cesta k blahořečení začala v roce 1973. Po prohlášení za ctihodného papežem Janem Pavlem II. v roce 1989 byl blahořečen v roce 2001 po potvrzení zázraku. Je uctíván v katolické církvi a jeho svátek se slaví 15. září. Jeho ostatky se nacházejí v Ducentě, kde papež Jan Pavel II. navštívil jeho hrob v roce 1990.