Pachomios Veliký byl mnich 4. století z Egypta, široce uznávaný jako průkopník cenobitního mnišství. Narodil se kolem roku 292 v oblasti Thebaidě a původně byl povolán do římské armády, kde ho setkání s křesťany inspirovala k náboženskému obrácení. Po křtu v roce 314 přešel od eremitického životního stylu ke zakládání organizovaných společenství. Zavedením organizovaného života mnichů pod společným pravidlem a společným majetkem proměnil krajinu křesťanského asketismu a posunul se od čistě samotářského života ke strukturované komunitní existenci.
Mnišský život
Po svém obrácení studoval u samotníka Palaemona, než se vydal na více komunitní cestu. Založil svůj první klášter v Tabennisi, kde zorganizoval mnichy do formální sítě. Na rozdíl od samotářských asketů jeho následovníci žili společně pod vedením opata, sdíleli majetek a každodenní úkoly. Vypracoval písemné pravidlo, které vyvážilo manuální práci s modlitbou a liturgií a poskytlo strukturovaný rámec umožňující různé úrovně asketické disciplíny mezi členy.
Odkaz a vliv
Organizační principy, které Pachomios vytvořil, silně ovlivnily pozdější mnišské tradice. Jeho písemná pravidla přeložil do latiny Jeronym a sloužila jako základ pro předpisy používané Basilem z Caesareje a Benediktem z Nursie. Jeho model komunitního života, který zdůrazňoval jak duchovní cvičení, tak praktickou práci, zůstává základním kamenem mnišské praxe. Je vzpomínán jako tvůrce zázraků a je uctíván v několika křesťanských tradicích.
Uctívání
Pachomios je uctíván jako světec v katolické, východní ortodoxní, anglikánské a orientální ortodoxní tradici. Jeho svátek se slaví 9. května v koptských církvích, zatímco jiné tradice si připomínají jeho památku 15. května nebo 28. května. V luteránství je uznáván spolu s Antonínem Egyptským jako obnovitel církve 17. ledna.