Orencius byl římský voják a křesťanský mučedník, který zemřel roku 304 během pronásledování za vlády Diokleciána. Je uznáván jako jeden ze Sedmi bratří z Lazia, skupiny vojáků, kteří byli umučeni pod autoritou císařů Diokleciána a Maximiana. Podle hagiografických záznamů byl Orencius součástí skupiny sedmi mužů, tradičně popisovaných jako bratři, kteří sloužili na východní římské hranici u Černého moře.
Mučednictví a život
Hagiografické texty popisují Orencia jako vojáka, který porazil skythského válečníka jménem Marothom. Po tomto vítězství odmítl obětovat římským bohům a přisuzoval svůj úspěch Kristu. Kvůli své víře byl on a jeho společníci vyhoštěni a nakonec zabiti na různých místech podél východního pobřeží Černého moře.
Uctívání a tradice
Skupina je především uctívána v rámci východních křesťanských tradic. Její členové jsou společně připomínáni 24. června, ačkoli jednotliví členové se mohou samostatně objevovat v byzantských kalendářích. Jejich odkaz je zachován prostřednictvím byzantských a gruzínských liturgických textů, jako je Synaxarion konstantinopolský a Menologion Basileia II.