Odo z Novary byl italský kněz patřící k kartuziánskému řádu. Narodil se v Novare kolem roku 1105 a později působil jako prior v kartuziích Geirach ve Slovinsku. Během svého působení v roce 1189 čelil pronásledování ze strany místního biskupa Dietrika, což ho v roce 1190 přimělo vycestovat do Říma, aby požádal papeže Klementa III. o uvolnění z jeho povinností. Nakonec se přestěhoval do Tagliacozza, kde působil jako kaplan, a tam zemřel v roce 1200.
Život a služba

Po rezignaci na funkci priora žil Odo životem služby jako kaplan v Tagliacozzu. Proslavil se svým asketickým životem, žil v malé cele a nosil jednoduché vlněné oblečení. Jeho denní rutina byla přísně řízena klášterním zvonem, který signalizoval časy pro modlitbu a společné povinnosti. Zemřel v Tagliacozzu ve věku 95 let.
Uctívání
Odo je v katolické církvi uznáván jako blahoslavený. Po vyšetřování, které nařídil papež Řehoř IX., byl zdokumentován jeho svatý charakter. Biskup Riccardo z Triventa ho popsal jako skromného a cudného muže, který se zcela věnoval modlitbě a bdění. Jeho blahořečení bylo oficiálně potvrzeno papežem Piem IX. v roce 1859 a jeho svátek se slaví 14. ledna.
