Odo z Cluny byl benediktinský mnich 10. století, který působil jako druhý opat kláštera v Cluny. Narodil se kolem roku 878 v Le Mans v šlechtické rodině a před vstupem do kláštera sloužil jako panoš. Znechucen laxností duchovenstva vstoupil do kláštera v Baume. Po smrti opata Berna v roce 927 se stal opatem v Cluny, kde vedl významnou reformu zaměřenou na obnovení přísného dodržování Regule svatého Benedikta v celé západní Evropě.
Klášterní reforma
Jako opat rozšířil Odo vliv Cluny zavedením reforem v různých klášterech ve Francii a Itálii. Usiloval o to, aby náboženské komunity důsledněji dodržovaly původní Reguli svatého Benedikta. Pod jeho vedením získal klášter značnou nezávislost díky ochraně papežů a světských vládců. Zavedl také tradici konání výroční panny pochyby za zemřelé věřící den po svátku Všech svatých.
Život a dílo
Odo byl učenec a spisovatel, který studoval teologii a filozofii v Paříži. Jeho intelektuální zájmy zahrnovaly muzikologii a hagiografii a napsal díla jako Collationes. Během svého působení dohlížel na dokončení kostela svatého Petra a Pavla v Cluny. Jeho oddanost Panně Marii a svatému Martinovi z Tours zůstala ústředním bodem jeho duchovního života po celý čas jeho působení.
Uctívání
Odo je uznáván jako světec a je uctíván v katolické a východní ortodoxní tradici. Jeho svátek se slaví 18. listopadu, což je výročí jeho smrti v Tours v roce 942. Jeho život a přínos k mnišství zaznamenal jeho žák Jan ze Salerna ve spisu Vita Odonis.