Nikodim byl pravoslavný biskup belgorodský, který žil v Rusku na přelomu 19. a 20. století. Narodil se v roce 1871 v obci Telviska a postupně stoupal v církevní hierarchii, až se stal rektorem několika seminářů a nakonec biskupem. Byl plodným spisovatelem a dokumentoval životy svatých ze severního Ruska. Po revoluci se stal ostrou kritikou nových bolševických úřadů, což vedlo k jeho zatčení a následné popravě v roce 1919.
Život a dílo

Po studiu na teologické akademii v Petrohradě vstoupil Nikodim do klášterního života. Zastával různé vedoucí funkce, včetně rektora seminářů v Kaluze a Olonecku. Hluboce se zapojil do misijní práce mezi Karely a Finů. Jako učenec napsal řadu životopisů severoruských asketů a významně přispěl ke studiu duchovního staršipanství.
Mučednictví
Jako biskup v Belgorodu otevřeně vystupoval proti násilí a zabíjení páchaným bolševiky. Na počátku roku 1919 byl zatčen Čekou v kostelním oltáři. Po zatčení byl popraven novým režimem. Jeho smrt nastala krátce poté, co se pevně postavil proti revolučním úřadům, čímž se stal obráncem víry v období intenzivních pronásledování.
Uctívání
Byl kanonizován jako mučedník Ruskou pravoslavnou církví v roce 2000. V roce 2012 byly jeho ostatky identifikovány v Belgorodu, což vedlo k zavedení nového svátku v církevním kalendáři. Je uctíván v Svatotrojickém klášteře a na místě, kde byly jeho ostatky nalezeny, stojí kostel jemu zasvěcený.
