Nahui Ollin je koncept aztécké a mexické kosmologie z 16. století, který má několik významů. Slovo „nahui“ znamená „čtyři“ a „ollin“ znamená „pohyb“ nebo „pohyb vpřed“. V aztéckých kodexech bývá ollin obvykle zobrazován jako dvě propletené čáry, z nichž každá má na obou koncích po dvou výběžcích. Tento koncept si také osvojily instituce zabývající se sociální spravedlností a etnickými studii jako vzdělávací rámec.
Kosmologický význam

Koncept je často spojován se čtyřmi předchozími slunci neboli věky dějin. Nahui Ollin bývá popisován jako páté slunce nad současným světem a jako slunce, zvané Tōnatiuh, ve svých čtyřech pohybech. Podle výkladů aztecké víry sestoupil Quetzalcoatl do Mictlānu, země mrtvých, aby shromáždil kosti z dřívějšího věku a zahájil znovuzrození lidstva po jeho předchozím katastrofickém konci. Věří se, že páté světo čeká vlastní zánik v podobě katastrofických zemětřesení, následovaných hladomorem a temnotou. Koncept se také vztahuje ke čtyřem světovým stranám, avšak nikoli striktním způsobem. Badatel Gabriel S. Estrada popisuje ollin jako kosmický pohyb, který je zároveň řádný a chaotický.
Vzdělávací využití
Různé instituce zabývající se sociální spravedlností a etnickými studii přijaly Nahui Ollin jako rámec, který studenty provází reflexí, jednáním, smířením a proměnou. Jeho zastánci jej popisují jako způsob, jak řešit historické traumata, zejména mezi studenty chicano a latino původu. Rámec čerpá z aztéckých představ, včetně Tezcatlipoky, Quetzalcoatla, Huitzilopochtliho a Xipe Totéka, které jsou po řadě spojovány se sebereflexí, poznáním, vůlí k jednání a proměnou. Je prezentován jako kulturně citlivá výuková metoda, jejímž cílem je podpořit rovnováhu mezi myslí, tělem, duchem a komunitou.
