Mohamed (cca 570 – 8. června 632) byl arabský náboženský, vojenský a politický vůdce, který založil islám. Muslimové ho považují za posledního proroka Boha, poslaného k potvrzení monoteistického učení dřívějších proroků, jako byli Abrahám, Mojžíš a Ježíš. Spolu s Koránem tvoří jeho učení a vzorné příklady základ islámské víry. V době jeho smrti přijala islám většina Arabského poloostrova.
Život a zjevení







Podle tradice se Mohamed narodil v Mekce do klanu Banu Hášim z kmene Kurajšovců a poté, co v útlém věku ztratil oba rodiče, ho vychovával nejprve jeho dědeček a později strýc. Kolem roku 610, když mu bylo asi čtyřicet let, uvedl, že v jeskyni poblíž Mekky přijal od Boha své první zjevení. V roce 613 začal veřejně kázat, že Bůh je jeden a že podřízení se Bohu je správný způsob života. Zjevení, která podle jeho slov přijímal až do své smrti, tvoří verše Koránu.
Hidžra a dobytí







Mohamedovi následovníci čelili asi třináct let pronásledování ze strany mekkánských mnohobožců. V roce 622 se on a jeho stoupenci přestěhovali do Mediny, což je událost známá jako hidžra, která označuje počátek islámského kalendáře. V Medíně sjednotil místní kmeny Ústavou Mediny. V roce 629 vytáhl na Mekku s armádou asi 10 000 muslimů a město dobyl s malými ztrátami.
Prameny a odkaz







Historikové se domnívají, že nejstarší životopisy Mohameda vznikly více než sto let po jeho smrti, proto je jejich spolehlivost předmětem sporů. Muslimská tradice uchovává jeho výroky a činy ve sbírkách hadíthů, které slouží jako prameny islámského práva. Mohamed je také považován za proroka v drúzském náboženství a za Projev Boha v bahájské víře.
