Metuzalém byl biblický patriarcha z dávného Blízkého Východu, syn Enocha a děd Noema. Proslavil se mimořádnou délkou života, kterou zaznamenává Kniha Genesis – 969 let, což z něj činí nejdéle žijícího člověka zmíněného v Bibli. Jeho rodová linie je zaznamenána v několika náboženských textech, včetně genealogie v 1 Paralipomenon a v Evangelium podle Lukáše, kde slouží jako článek v předkovské linii Ježíše.
Biblické zprávy
V hebrejské Bibli je Metuzalém součástí genealogie spojující Adama s Noemem. Podle textu zplodil Lamecha poté, co žil 187 let. Některé interpretace naznačují, že jeho smrt nastala současně s Velkou potopou. I když jeho věk je předmětem diskusí mezi učenci, kteří navrhují různé důvody pro takovou dlouhověkost, jeho jméno se stalo univerzálním symbolem pro velmi dlouhý život.
Náboženské tradice
Různé náboženské spisy rozšiřují informace o jeho životě. Apokryfní Kniha Enocha popisuje, že obdržel vidění od svého otce, zatímco Kniha Mojžíšova ho identifikuje jako proroka. V islámské tradici je zahrnut do genealogie proroků. Některá rabínská literatura ho a Noema zobrazuje jako poslední spravedlivé lidi na zemi před potopou, kteří se snažili povzbudit lidstvo k pokání.