Maximus z Neapole byl biskup a teolog 4. století, který působil v křesťanské komunitě v starověkém Římě. Je uznáván jako světec a mučedník pro svou neochvějnou oddanost rozhodnutím přijatým na Nicenském koncilu. Svým odporem k ariánské herezi se stal významnou postavou teologických sporů své doby. Jeho odmítnutí přijmout ariánství nakonec vedlo k jeho odvolání z funkce a následnému vyhnanství.
Život a mučení
Během svého působení jako biskup neapolský aktivně obhajoval nikénskou doktrínu proti ariánství. Tento teologický postoj vedl k jeho nahrazení Zosimosiem, nástupcem, který podporoval ariánské učení. Po svém odvolání z úřadu byl Maximus poslán do vyhnanství, kde nakonec zemřel mučednickou smrtí. Jeho život byl definován tímto konfliktem mezi zavedenou ortodoxií a rostoucím ariánským vlivem v říši.
Uctívání a legenda
Maximus je uctíván jako světec jak v katolické, tak v ortodoxní tradici, přičemž jeho svátek se slaví 11. června. Místní legenda naznačuje, že jeho duchovní vliv byl tak silný, že Zosimos nedokázal veřejně promluvit, což bylo připisováno modlitbám vyhnaného biskupa. Je stále ctěn za svou roli obhájce víry.