Maxim Gorkij byl vžitý pseudonym Alexeje Maximoviče Peškova, ruského a sovětského spisovatele, novináře a zastánce socialismu. Narodil se v Nižním Novgorodu, cestoval po Ruském impériu a vystřídal řadu zaměstnání, a tyto zkušenosti formovaly jeho psaní o lidech na dně společnosti. Pětkrát byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu a nejznámější je jako autor raných povídek, hry Na dně a románu Matka.
Mládí a začátky tvorby
Gorkij přišel jako dítě o rodiče a vychovávala ho babička, než v dospívání odešel z domova. Po letech toulek impériem si v roce 1892 zvolil pseudonym Gorkij, což znamená hořký. Jeho první kniha vyšla v roce 1898 a okamžitě měla úspěch. Literaturu chápal jako morální a politický čin a zobrazoval útrapy a důstojnost chudých a vyloučených.
Politika a exil
Gorkij otevřeně vystupoval proti carskému režimu, několikrát byl zatčen a stal se přítelem Vladimira Lenina. Větší část svého pozdějšího života prožil v exilu, kde kritizoval jak cara, tak bolševiky. Do Sovětského svazu se vrátil v roce 1928 a usadil se v něm v roce 1932. Byl tam prohlášen za zakladatele socialistického realismu, jeho vztahy se sovětským vedením však až do jeho smrti v roce 1936 zůstávaly komplikované.
Pozdní díla
Jeho romány z doby po revoluci, mezi nimi Podnikání Artamonových a nedokončený Život Klima Samgina, někteří kritici považují za jeho nejvýznamnější a nejambicióznější díla. Na rozdíl od jeho dřívější tvorby zobrazují ambivalentnější pohled na ruskou revoluci a větší zájem o lidskou psychologii.