Masakr v Carandiru se odehrál 2. října 1992 ve věznici Carandiru v São Paulu v Brazílii, když státní vojenská policie vtrhla do vězení poté, co tam vypukla vzpoura. Zabití 111 vězňů je široce považováno za závažné porušení lidských práv. Události vedly k letům soudních řízení, mezinárodní kritice a trvající debatě o brazilském vězeňském systému.
Vzpoura a útok
Násilí začalo, když se po fotbalovém zápase v devátém pavilonu strhla rvačka mezi dvěma skupinami vězňů. Přerostla ve vzpouru trvající asi tři hodiny, během níž se podle dostupných zpráv vězni napadali noži a trubkami. Ředitel věznice José Ismael Pedrosa se pokoušel vyjednávat pomocí megafonu, ale byl odstrčen, když oddíly pořádkové policie vstoupily do komplexu. Důstojníci z několika jednotek postupovali pavilonem patro po patře, přičemž většina úmrtí nastala v druhém patře. Mnoho vězňů ještě nebylo souzeno ani odsouzeno.
Právní důsledky
Přeživší, příbuzní a organizace na ochranu lidských práv usilovali o spravedlnost a v roce 2000 Meziamerická komise masakr Brazílii odsoudila. Několik důstojníků bylo později odsouzeno v letech 2013 a 2014, soud však roku 2016 proces zrušil s odůvodněním, že zabíjení bylo sebeobranou. Velitel, plukovník Ubiratan Guimarães, byl zpočátku odsouzen k 632 letům vězení, jeho odsouzení však bylo v roce 2006 zrušeno a téhož roku byl zavražděn. Věznice byla zbourána v roce 2002 a místo se proměnilo v park.
