Marino byl knězem benediktinského řádu a v 12. století sedmým opatem kláštera v Cave. Byl zvolen v roce 1146 a klášter vedl přes dvě desetiletí, během nichž významně rozšířil jeho vliv a majetek. Byl zručný diplomat, který se pohyboval ve složitých vztazích mezi sicilskou monarchií a papežstvím, podílel se na zprostředkování mírových smluv a získal pro svůj řád královskou ochranu. Zemřel v Cave de' Tirreni 15. prosince 1170.
Život a působení
Předtím, než se stal opatem, působil Marino jako kustod důležitých klášterních dokumentů. Jeho administrativní zkušenosti pomohly zajistit různé církevní majetky. Během svého působení získal papežské požehnání od papeže Eugena III. a později si od papeže Alexandra III. vybojoval právo užívat pontifikální insígnie. Spravoval také významné vztahy s královskou rodinou, včetně přijetí ostatků Sibylly Burgundské a jednání s králem Vilémem I. Sicilským.
Uctívání
Marino je v katolické církvi uznáván jako blahoslavený. Jeho úcta byla oficiálně potvrzena papežem Piem XI. v roce 1928 spolu se sedmi dalšími bývalými opaty kláštera Svaté Trojice. Jeho ostatky byly po staletí uloženy na různých místech v klášteře a v současné době spočívají pod oltářem Madony.