Majolus z Cluny byl benediktýnský mnich desátého století, který působil jako čtvrtý opat kláštera v Cluny ve Francii. Narodil se kolem roku 910 v zámožné rodině nedaleko Avignonu a původně působil jako kanovník a arcidiákon v Mâconu, než vstoupil do kláštera v Cluny. Jako vlivný vůdce se zasadil o reformu různých náboženských společenství, často je začleňoval do mateřského kláštera v Cluny, aby zajistil stabilitu. Byl důvěryhodným rádcem svatých římských císařů, pomáhal zprostředkovávat politické spory a poskytoval duchovní vedení císařskému dvoru.
Klášterní vedení
Během svého dlouhého působení jako opat dohlížel Majolus na významný rozvoj, včetně výstavby klášterního kostela Cluny II po zničujících nájezdech. Posílil clunyjské hnutí centralizací moci, což zabránilo mnoha klášterům v návratu ke starým zvykům. Jeho pověst svatosti a moudrosti mu umožnila vyvíjet vliv daleko za hranice svého kláštera, což mu zajistilo uznání v Římě a na císařském dvoře v Pavii.
Uctívání a odkaz
Majolus je svatým v katolické, anglikánské a pravoslavné tradici a je uctíván 11. května. Je také uctíván společně se čtyřmi dalšími ranými opaty z Cluny 29. dubna. Jeho ostatky jsou uloženy v priorátu Souvigny, kde leží vedle svého nástupce Odila. Jeho život a dílo zaznamenali jeho nástupci v biografiích, čímž zajistili, že jeho role v historii benediktýnské reformy zůstane dobře známa.