Luis de la Puente byl španělský jezuitský teolog a proslulý asketický spisovatel 17. století, narozený ve Valladolidu. Po zahájení studií na univerzitě ve třinácti letech vstoupil do Společnosti Ježíšovy, zvolil si tuto cestu namísto dominikánského řádu, kterého se drželi jeho bratři. Během svého kněžství působil jako učitel, kazatel a duchovní rádce, zejména vedl novicije a poskytoval péči těm, kdo trpěli morem. Je široce uznáván pro své praktické duchovní spisy, které spojovaly augustiniánskou a tomistickou tradici s mystickou teologií.
Život a dílo
De la Puente byl vysvěcen v roce 1580 a zastával různé funkce, včetně lektora, rektora a inspektora jezuitských škol. Většinu pozdějšího života věnoval psaní, vytvořil významná díla, jako jsou jeho meditace o tajemstvích víry a duchovní průvodce pro zpověď a přijímání. Jeho teologický přístup se zaměřil na praktickou spiritualitu, což z něj učinilo vysoce vlivného mistra asketismu ve své době.
Uctívání
Formální proces pro jeho blahořečení začal v roce 1667. Papež Klement XIII ho později uznal za Čestného v roce 1759. Je si připomínán v katolické tradici pro jeho hluboký přínos duchovnímu vedení a jeho vlivné náboženské texty.