Luca z Carbone byl mnich a opat z 10. století, který žil v Kalábrii. Spolu se svým bratrem, svatým Biagiem, založil kolem roku 971 klášter svatých Eliáše a Anastázie v Carbone. Po smrti svého učitele, svatého Saba z Collesana, v roce 996 se Luca stal archimandritou různých klášterů a poustoven v Latiniánu. Působil jako představený kláštera v Carbone až do své smrti, která nastala někdy po roce 1005.
Život a působení
Luca se narodil v Kalábrii a vstoupil do mnišského života pod vedením svatého Saba z Collesana. Hrál klíčovou roli při založení kláštera v Carbone se svým bratrem. Po smrti svého učitele se ujal vedení mnišské komunity a nakonec předal vedení Biagiovi po své vlastní smrti. Záznamy o jeho životě byly zachovány pozdějším opatem, ačkoli někteří raní historici ho omylem zaměňovali s jinými současnými svatými.
Uctívání
Luca je v katolické tradici uznáván jako světec a je vzpomínán pro své vedení v raných mnišských strukturách jižní Itálie. Jeho odkaz je spojen se založením kláštera v Carbone, který zůstal významným náboženským místem. Navzdory historickému zmatku způsobenému pozdějšími autory, kteří ho zaměňovali s jinými osobami jménem Luca, jeho identita prvního egumena jeho kláštera je zachována v náboženské historii.