Linie GIUK (anglicky GIUK gap) je oblast v severním Atlantickém oceánu, která má strategický význam pro obranu členských států NATO. Název je akronym pro Grónsko–Island–Britské ostrovy (Greenland–Iceland–United Kingdom) a linie samotná je oceánská oblast mezi těmito zeměmi, která odděluje Norské moře a Severní moře od otevřeného Atlantského oceánu.
Popis
Udržování dohledu nad touto oblastí je klíčové pro zajištění nepřerušeného provozu námořních tras a zásobovacích linií mezi evropskými členy NATO a Spojenými státy. K tomuto účelu slouží síť hydrofonů a vojenské základny a radarová zařízení v Grónsku, Velké Británii, na Islandu a Faerských ostrovech. Poskytují podporu v protiponorkovém boji (Anti-Submarine Warfare) v případě skutečného konfliktu. Oblast GIUK byla totiž během studené války jedinou branou do Atlantského oceánu pro sovětské ponorky operující ze svých základen na poloostrově Kola. NATO se obávalo, že pokud by se studená válka „vyostřila“, námořní konvoje mířící z USA do Evropy by utrpěly nepřijatelné ztráty, jestliže by sovětské ponorky získaly možnost nerušeně operovat v severním Atlantiku (jako analogie se nabízí operace německých ponorek – tzv. „vlčích smeček“ v Atlantiku během druhé světové války, kde útočily na spojenecké zásobovací konvoje lodí).
Spojené státy a Británie tedy založily velkou část své poválečné námořní strategie na silném vojenském dohledu nad oblastí. V 50. letech 20. století zde instalovaly řetězec podvodních odposlouchávacích stanovišť – podmořský sledovací systém SOSUS. Tyto prostředky bránily sovětské Severní flotile v nasazení jejich ponorek bez odhalení.
Po rozpadu Sovětského svazu a konci studené války ztratila linie GIUK na významu, hrozba vojenského konfliktu pominula. Ovšem vzhledem ke geopolitické situaci v posledních letech (válka na Ukrajině, ruské hybridní operace, posilování ruského ponorkového loďstva atd.) vystupuje otázka důležitosti této oblasti opět do popředí.
Další protiponorkovou bariérou NATO je linie Nordkapp–Medvědí ostrov (North Cape–Bear Island Line) nacházející se ještě blíže ruským kotvištím na poloostově Kola.
V kultuře
- Linie GIUK je zmíněna v románech Toma Clancyho Hon na ponorku a Rudá bouře.
