Libaira z Grandu byla světice čtvrtého století z oblasti Lotrinska. Byla popravena ve městě Grand v roce 362 za vlády římského císaře Juliana Apostaty, který se snažil obnovit pohanství v Galii. Podle historických záznamů byla sťata spolu se svými bratry Elofem a Euchariem, ačkoli některé tradice naznačují, že byla umučena s třemi sestrami. Je uznávána jako první světice svého regionu.
Život a mučení


Libaira pocházela údajně z patricijské rodiny z Pertu, který se nachází v dnešní Haute-Marne. Její rodiče, Baccius a Lientrude, měli podle pověsti několik dalších dcer, které se také staly svatými, včetně Meneguldy. Legenda praví, že po své popravě svatá Libaira zvedla svou vlastní useknutou hlavu, umyla ji v prameni a položila do plátna.
Uctívání

Svatá Libaira je uctívána na několika místech, včetně Grandu, Rambervillers a Le Repentir. Její vliv se odráží v místní geografii, například v názvu obce Damlevier, který pochází z Dame-Libaire. Pobožnost k ní pokračuje prostřednictvím různých míst, včetně kaple v Serr a kostelů zasvěcených jí v regionech, kde je připomínána.
