Latina je klasický jazyk italické větve indoevropských jazyků. Poprvé se mluvilo jím v Lacium, oblasti kolem Říma, a díky římské expanzi se rozšířila po Apeninském poloostrově i po Římské říši. Latina přispěla do angličtiny i dalších jazyků mnoha slovy a její kořeny zůstávají běžné v teologii, vědě, medicíně a právu.
Historická období







Latina se obvykle dělí na několik období, mezi něž patří stará latina, klasická latina, pozdní latina a středověká latina. Stará latina je nejstarší známou podobou, doloženou v nápisech a raných komediích. Klasická latina vznikla v pozdní republice jako záměrně standardizovaný spisovný jazyk, který se vyučoval ve školách. Hovorový jazyk, známý jako vulgární latina, se v letech po pádu Západořímské říše postupně rozštěpil v románské jazyky.
Pozdější užití







Po pádu Západořímské říše zůstávala latina společným jazykem vědy, církve a mezinárodní komunikace v Evropě až do počátku devatenáctého století. Církevní latina je dodnes úředním jazykem Svatého stolce a římského ritu katolické církve, i když se dnes studuje hlavně pro čtení, nikoli pro mluvení.
