Landoald byl kněz lombardského původu, který působil v 7. století jako misionář v oblasti mezi řekami Meuse a Scheldt. Spolu s Amandem cestoval kolem roku 650 z Říma na pokyn papeže Martina I., aby podpořil evangelizační úsilí ve Flandrech. Poskytoval duchovní péči místnímu obyvatelstvu a spolupracoval s nástupci, jako byli Remaclus a Theodardus. Je také uznáván jako učitel Lamberta z Maastrichtu.
Život a dílo

Po příjezdu do Flandr se Landoald usadil ve Wintershovenu, panství, které mu daroval Aper. Užíval si přízně krále Childerika II. z Austrasie, který mu věnoval dary, které mu pomohly založit malou dřevěnou kostel zasvěcenou svatému Petru v roce 659. Jeho duchovní služba pokračovala pod vedením biskupů z Maastrichtu.
Uctívání

Po jeho smrti kolem roku 667 byli Landoald a jeho společníci pohřbeni ve Wintershovenu. Během 8. století jejich ostatky povýšil biskup Floribertus z Liège. Aby je ochránil před nájezdy Vikingů, byly ostatky přemístěny a v roce 980 biskup Notger povolil jejich přenesení do opatství svatého Bava v Gentu k uctívání.
