Konstantin z Rhodu byl byzantský kněz a básník narozený v Lindosu kolem roku 870. Předtím, než vstoupil do císařského dvora Lva VI. Moudrého v roce 908, působil jako sekretář vysoce postaveného úředníka Samona. Pokračoval ve službách u Konstantina VII. a zemřel v Istanbulu po roce 931. Jeho literární dílo zahrnuje náboženské epigramy, satirickou poezii a popisnou práci o architektuře Konstantinopole.
Literární dílo
Jeho poetické dědictví se skládá z náboženských epigramů, které chválí pravoslavnou víru a císaře a zároveň kritizují starověkou řeckou kulturu. Napsal také satirické jambické verše namířené proti současným postavám, jako byl eunuch Theodor Paphagonce a dvořan Leo Chirospaktes. V roce 931 složil ekfrasi, která popisuje kostel Svatých apoštolů a různé mozaiky zobrazující zázraky Konstantinopole.
Historický význam
Spisy Konstantina poskytují cenné poznatky o desetiletých byzantských encyklopedických tradicích. Jeho popisy císařských památek umožnily vědcům vytvořit grafické rekonstrukce historických míst. Díky svým náboženským přínosům a životu kněze je uctíván jako světec v pravoslavné tradici.