Knut Lavard byl dánský princ z 12. století a první vévoda ze Šlesviku. Narodil se kolem roku 1096 v Roskilde a působil jako důležitý pohraniční vládce, podřizující se jak dánské koruně, tak Svaté říši římské. Jeho snaha o udržení míru v pohraničí mu přinesla značný vliv, ale jeho politické postavení z něj učinilo terč pro soupeře. Nakonec byl zavražděn v lese Haraldsted svým bratrem Magnusem Silným v roce 1131. Je vzpomínán jako předek valdémarské královské linie.
Život a vláda
Jako syn krále Erika I. byl Knut v roce 1115 jmenován vévodou ze Šlesviku svým strýcem, králem Neilem. Pracoval na stabilizaci hranic proti slovanským skupinám a nakonec se stal vazalem Svaté říše římské. Jeho přijetí německých rytířských zvyků a rostoucí prestiž způsobily tření s dalšími dánskými šlechtici. Toto napětí vyvrculovalo jeho zavraždění v roce 1131, což spustilo období občanské války.
Uctívání a odkaz
Po své smrti byl Knut kanonizován v roce 1170 na žádost svého syna, krále Valdemara I. Je uctíván jako světec v katolické tradici a jeho svátek se slaví 7. ledna. Jeho rodová linie založila valdémarskou dynastii, která zahrnovala několik dalších dánských králů. V Estonsku bylo jeho jméno zachováno prostřednictvím cechu sv. Knuta v Tallinnu, který ovlivnil místní názvy ulic a zahrad.